Přišla žena do pohřebního ústavu dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela. Řekla řediteli ústavu, že chce, aby byl její manžel pohřben v tmavě modrém obleku. On se ji zeptal: „Nebylo by jednodušší jej pohřbít v tom černem obleku, který má na sobě?“ Ale ona trvala na svém a přislibíla libovolnou peněžní částku. Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manžel leři v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli ústavu a pochválila ho, že se jí oblek velmi líbí. Pak se zeptala na cenu. On říká: „Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla, přivezli jiného nebožtika, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako vaš muž. Tak jsem se zeptal vdovy po něm, jestli by ji vadilo, kdyby byl jeji muž pohřben v černém obleku. Řekla, že to vůbec nevadí, že to je dobře. No, a tak jsem prohodil hlavy…“
